Česká Kanada - 1. díl
6. 7. 2010
Konečně něco jako "dovolená". Vyrážíme 4 ženy z Brna. Beru auto, bo jinak bysme (vím, že správně je bychom) se kodrcaly autobusem a viděly tak polovinu atrakcí. Nakládám ženy a frčíme směr Česká Kanada. Ještě plním nádrž, protože máme nula. Dalších 20 min se snažíme rozchodit navigaci. Nechce nám ukázat ČR, potvora. Konečně se to povedlo. Téměř nenaviguje (jedem totiž pořád rovně bez odbočování). První zastávka Telč. Po cestě sice místy prší. Tady to ale vypadá dobře, svítí sluníčko, neberu bundu ani deštník ani pláštěnku. Vrháme se na nádvoří zámku. První věc, samozřejmě, toalety. Poté zakupujeme vstupenky na trasu A - renesanční sály. Hezké. Skupina byla dost velká a tak nás průvodkyně stále hnala kupředu. Prvních 30 si vše v klidu prohlédlo, poslední návštěvníci už byli vybízeni, aby trošku zabrali a zrychlili. Zámek hezký, leč chtělo by to víc klidu. I když....za ty prachy (110,-), co si budeme povídat, to zase taková atrakce nebyla:-).
Pak jsme vyhledaly hospůdku na oběd (protože na náměstí to bylo bez šance, všude plno, byl státní svátek). To už padalo něco mokrého z nebe. Zde nás zaujalo několik hotovek. Po dlouhé rozvaze a objednání po chvíli přišla slečna s tím, že květáku už jsou poslední dvě porce. Asi po dvaceti minutách čekání donesli první jídlo (to, co bylo místo toho jednoho květáku). Zbytek stolu slintal. Po dalších deseti minutách přišla slečna znova, že se omlouvá a květák už není vůbec žádný. Jupí, tak další změna. Konečně donesli zbytek jídla. Špíz vypadal moc dobře. Škoda, že ho nenechali v troubě trochu dýl. Maso by ještě chvilku v teplíčku sneslo a nemusel by to být takový boj. Uf. Rychle pryč. Prší, ale není to taková hrůza. Ženy vytahují bundy, pláštěnky a deštníky. Já jdu hrdě v tričku, nevadí.
Znovu na náměstíčko. Moc hezké. Projdeme jej a míříme dolů k rybníčku. Vyfotit na mostku a pokračujeme do zámeckého parku. Taktéž velmi hezké.
Padl návrh jít na kafe. Vím, že nás tlačí čas, protože máme naplánované další "atrakce", ale beru výzvu, že když bude v cukrárně po cestě volno, zajdeme tam. Kafe bodlo.
Šupem do auta a jedeme k našemu ubytování do Strmilova. Zapínáme opět navigaci (dále jen "chlap"). Ještě, že ji máme. Z Telče chce "chlap" pořád odbočovat někam doleva. Asi zkratkou. Nicméně, víme, že máme jet rovně až do Strmilova. Čím víc jsme se blížily k našemu cíli, tím víc začal chtít odbočovat - teď už opravdu kamkoliv. V domnění, že aspoň ten dům najde jsme si udělaly poznávací výlet po uličkách Strmilova a vyjely z něj a pak nás zase chtěl hnat pryč odsud. Chlapa jsme vyply a přišla na řadu mapa. Tentokrát už jsme to zvládly. Hurá.
Ubytko vypadalo solidně. Paní chtěla peníze dopředu za celý plánovaný pobyt. Poučeny z loňska jsme toto odmítly a platily vždy den dopředu (pro případ, že by se někde vyskytl problém).
Nasednout do auta a frčíme směr Kaproun. Zaparkovat a už si to mašírujeme na žel. st. Kaproun, kde byl vyloučen z přepravy v osobním vlaku velikán Jára Cimrman. Máme štěstí, za pár minut jede vláček. Zdokumentujeme, položíme kámen na památku tohoto velikána a vracíme se stejnou cestou. Tam odbočujeme a jdeme omrknout Vysoký kámen. Dáváme šanci "chlapovi" a jeho cykloturistické mapě. Vypadá to dobře. Napásly jsme se borůvek, zdokumentovaly a sypem zpátky. Ještě drobné občerstvení v obci a frčíme zpátky do Strmilova.
Další myšlenka je už jenom na jídlo. V místním pohostinství toho už moc nemají. Několik smažených teplých jídel, polévky v tento čas nehrozí. Utopenec a hermelín nám postačí.
První den je u konce. Stihly jsme všechno, co jsme chtěly. Dobré.
Výběr z fotodokumentace ZDE.
Znovu na náměstíčko. Moc hezké. Projdeme jej a míříme dolů k rybníčku. Vyfotit na mostku a pokračujeme do zámeckého parku. Taktéž velmi hezké.
Padl návrh jít na kafe. Vím, že nás tlačí čas, protože máme naplánované další "atrakce", ale beru výzvu, že když bude v cukrárně po cestě volno, zajdeme tam. Kafe bodlo.
Šupem do auta a jedeme k našemu ubytování do Strmilova. Zapínáme opět navigaci (dále jen "chlap"). Ještě, že ji máme. Z Telče chce "chlap" pořád odbočovat někam doleva. Asi zkratkou. Nicméně, víme, že máme jet rovně až do Strmilova. Čím víc jsme se blížily k našemu cíli, tím víc začal chtít odbočovat - teď už opravdu kamkoliv. V domnění, že aspoň ten dům najde jsme si udělaly poznávací výlet po uličkách Strmilova a vyjely z něj a pak nás zase chtěl hnat pryč odsud. Chlapa jsme vyply a přišla na řadu mapa. Tentokrát už jsme to zvládly. Hurá.
Ubytko vypadalo solidně. Paní chtěla peníze dopředu za celý plánovaný pobyt. Poučeny z loňska jsme toto odmítly a platily vždy den dopředu (pro případ, že by se někde vyskytl problém).
Nasednout do auta a frčíme směr Kaproun. Zaparkovat a už si to mašírujeme na žel. st. Kaproun, kde byl vyloučen z přepravy v osobním vlaku velikán Jára Cimrman. Máme štěstí, za pár minut jede vláček. Zdokumentujeme, položíme kámen na památku tohoto velikána a vracíme se stejnou cestou. Tam odbočujeme a jdeme omrknout Vysoký kámen. Dáváme šanci "chlapovi" a jeho cykloturistické mapě. Vypadá to dobře. Napásly jsme se borůvek, zdokumentovaly a sypem zpátky. Ještě drobné občerstvení v obci a frčíme zpátky do Strmilova.
Další myšlenka je už jenom na jídlo. V místním pohostinství toho už moc nemají. Několik smažených teplých jídel, polévky v tento čas nehrozí. Utopenec a hermelín nám postačí.
První den je u konce. Stihly jsme všechno, co jsme chtěly. Dobré.
Výběr z fotodokumentace ZDE.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář